Potřeboval jsem připojit historické rádio k venkovní drátové anténě. Narazil jsem na problém, jak dostat přes okno přívody A (anténa) a Z (zem) bez nutnosti do okna nějak zasahovat vrtáním a podobně. Řešení je jednoduché, ohebné vedení vyrobené z plochých vodičů, které drží ve stejné vzdálenosti lepicí páska. Ploché vodiče jsem získal ze stínícího opletení kabelů. jednoduché, funkční, levné. Pracovní postup je jasný z obrázků, na lepicí pásku položit vodiče s připájenými zdířkami, potom nalepit druhou stejně dlouhou lepicí pásku ze shora pro zafixování.
Nedávno se mi podařilo získat krásný historický přijímač Radiola a reproduktor Atwater Kent. Původně to měla být jen dekorace do dílny, ale rozhodl jsem se že rádio zprovozním. Je to taková cesta zpět do minulosti, do do doby kdy rádio začínalo. Jedna z věcí co je třeba řešit je čím přístroj napájet. Jedná se o hodně starý přístroj druhé poloviny dvacátých let dvacátého století, tehdy se většinou konstruovaly přijímače napájené z baterií. Takovou baterii už dnes nekoupíte, musíte si ji vyrobit. Rozhodl jsem se pro kompromis vzhledu a funkčnosti. Použiju sice aktuálně vyráběné články, ale celkový vzhled by měl působit historicky. Jak se to povedlo, můžete posoudit. Základ je smrkové prkénko do kterého jsem vyfrézoval kapsy pro 1,5V AAA články a destičkové 9V baterie 6F22. Vývody napětí jsou na krajích prkénka přes pérové svorky.
Při brouzdání na různých elektro stránkách jsem našel velmi zajímavé zapojení LED blikače: b-kainka.de/bastel59.htm Okamžitě mě napadlo praktické využití, používám jej jako orientační noční maják v zahradě. Na jeden alkalický AAA článek 1,5V už jede nepřetržitě jeden rok. Na výrobu jsem použil rychlou „retro“ technologii, montáž na izolační podložku, pájecí body jsou kousky samolepící Cu fólie. Součástky jsem použil ze starých zásob, křemíkové tranzistory z nějakého vraku rádia. Vše se pohodlně vleze do krabičky od sirek. A jak to funguje? Jednoduše, obvod generuje krátké pulsy pro vysoce svítivou LED, v noci to pohodlně stačí na udržení směru přes zahradu.
Krabičku Poslední Záchrany není třeba představovat, zná ji asi každý. Měla by obsahovat předměty pro řešení nouzových situací. Moje první KPZ co jsem si jako školák pořídil podle doporučení dostupné dobrodružné literatury a rad spolužáků byla spíše Krabička Plná Zbytečností. Byla to plechová krabička od čaje, obsahovala například: svíčku, drát, provázek, korek, rybářský háček, březovou kůru, zápalky, kompas, kostku cukru, šumák, lupu, náplast, drobné mince atd…. Rozhodně se nedala nosit v kapse tepláků, ale do velké kapsy bundy se už vlezla. No, mockrát jsem ji nepoužil 🙂
Nedávno jsem se dostal do pár situací kdy by se mi pár maličkostí hodilo. Například: zapomenutá peněženka a nefunkční mobil, bolení zubu, pokažený zip na bundě. Tak jsem si po letech pořídil znovu opravdu malou KPZ pro řešení běžných situací. Obsahuje jen pár drobností a bez problémů se dá nosit v kapse. Obsahuje: náplast (zabalenou v papírku), 100Kč bankovku, 20Kč a 10Kč mince, zavírací špendlík, kancelářskou sponku, prášek na bolest, kousek tužky, kousek papíru (dá se psát i na krabičku) a gumičku kterou je krabička zajištěna proti otevření. A samozřejmě, když už jsem použil krabičku od sirek, tak i několik sirek (ani nepočítám s rozděláváním ohně pro přežití v divočině, nejspíše je použiju jako nouzové párátko)
Žijeme v době plastů, jsou všude. Tak proč stojánek nevyrobit z nějakého přírodního materiálu, třeba ze dřeva? Zvolil jsem jednoduchý tvar, kvádr z akátového dřeva s podélnou drážkou. Bez chemie, bez nátěru, jen dřevo. Funguje perfektně.